Mrznutí pro galapážskou faunu a flóru

Různorodé podmořské prostředí v různých částech souostroví nabízí úžasná setkání s galapážskou faunou a flórou v teplých i studených vodách.

Noc se usadila na ostrově Wolf na Galapágách. Zuby mi drkotají a já nemůžu nic dělat, když se celé mé tělo třese v černočerné podmořské tmě. Písečné dno třicet metrů pod hladinou je prázdné jako plážová lehátka v Grónsku. Můžete předstírat, že jste tuleň. Ale ve vodě o teplotě 13 °C, což je podle mého otupělého názoru těsně nad bodem mrazu, vám to nepomůže. Rád bych seděl v lodním salónku s horkým čajem v ruce. Ale já jsem tady dole studený jako zmrzlý sleď a moje lampa bliká při hledání nepolapitelného chřestivce Darwinova, Ogcocephalus darwini, svérázného zástupce zvláštní galapážské fauny.

Kniha, kterou píšu o Galapágách, by bez fotografie netopýřích ryb naprosto selhala. A během příštích patnácti minut mi dojde vzduch. Ale počkejte! Na písku přede mnou se právě něco pohnulo!

Co vidíte při pohledu na chřestivce? Představuji si svou babičku po těžké noci. Večer, kdy se sama nalíčila – bez zrcadla a s myšlenkou na masové vymírání. Nebyla ochránkyní přírody, ale její laskavá ruka pomohla mnoha nešťastným hospodářským zvířatům postavit se na nohy. Když nepomohla její ruka, pomohly její barvité nadávky.

Chřestivci žijící u dna se více plazí než plavou a k chůzi používají modifikované prsní ploutve. Když je vyrušíte, plavou komickým kymácivým pohybem. Ačkoli vypadá podivně, je tento druh pro člověka neškodný – na rozdíl od mé babičky. Chřestivci k nalákání kořisti používají zvláštní část těla zvanou illicium, která se jim vysouvá nad hlavu. Domnívám se, že tento druh je také důkazem toho, že voda nejprve absorbuje červenou barvu. Jinak by tato ukázka galapážské fauny zemřela hlady, protože k této hladové, zářivě červené tlamě by se nepřiblížila žádná sebemrskačská ryba.

Fotografie © 2016 Josef Litt

Ještě tma, jen malé vlnky šplouchají o sopečnou skálu Punta Vicente Roca na ostrově Isabela. Tichým hlasem opakujeme pravidla pro setkání s měsíčníkem Mola alexandrini: Počkejte, až měsíčník připluje k čisticí stanici poblíž plošiny v hloubce 30 m. Dokud nezačne čištění, nepoužívejte k fotografování blesky.

Na západní straně ostrova Isabela se zvedá chladný Cromwellův oceánský proud, který z hlubin přináší výživu pro celý potravní řetězec ryb a mořských živočichů. Punta Vicente Roca proto překypuje životem a dokonce zde žije kolonie tučňáků galapážských Spheniscus mendiculus. Zmínil jsem se, že Cromwellův proud je studený? No, je to tučňáčí zima!

Harlekýn vlnkovaný. Tito nádherní pyskouni jsou často k vidění v Punta Vicente Roca.

Fotografie © 2016 Josef Litt

Sestupujeme do hloubky 30 m a čekáme, až se měsíčníci objeví z hlubin. Viditelnost je špatná, možná pět nebo šest metrů. Svítá a slunce není vidět. Hloubka a zima rychle ubíjejí naše odhodlání. Po dvaceti minutách nečinného čekání začínají kamarádi jeden po druhém vyplouvat na hladinu, buď kvůli podchlazení, nebo jim dochází vzduch. Ale já zůstávám na místě.

Najednou dvě skvrny pod námi získají tmavší odstín modrozelené. Dva měsíčníci se přiblíží k čisticí stanici a nechají pyskouny mexické provést svou čisticí povinnost a vybrat z jejich kůže parazity.

Ne, nedrželi jsme se pravidel. Vzrušení, prochladlí a omámení dusíkem jsme nepočkali, až se měsíčníci usadí, a spustili jsme své blesky příliš brzy. Obě zvířata během několika vteřin zmizela. Z tohoto setkání s tímto nepolapitelným exemplářem galapážské fauny zbyl pouze jediný použitelný snímek.

Fotografie © 2016 Josef Litt

Psaní dobře ilustrované knihy o Galapágách mě několikrát zavedlo na ostrovy. Dvakrát jsem cestoval, abych fotografoval podmořské scenérie a faunu severních ostrovů, Darwinova a Wolfova. Jindy jsem během dvoutýdenní cesty navštívil třináct ostrovů. Každou cestu bych doporučil prodloužit o pobyt na jednom z hlavních ostrovů, Santa Cruz nebo San Cristóbal. Obě nabízejí spoustu příležitostí ke šnorchlování a pozorování galapážské fauny.

Galapágy nabízejí jednu lekci. Přestože leží na rovníku, jejich jedinečné podnebí znamená, že je zde zima častěji, než by bylo žádoucí.

Prozatím mě omluvte, prosím. Již částečně rozmrazený, musím se jít omluvit babičce.